V té době mě nejvíce zaujala druhá zastávka, lyžařské středisko Šeregeš, kde lyžaři ze Spojených států zažili totální sněhovou kalamitu. V každém oblouku jim létal sníh přes hlavu. Scény z filmu mi hodně dlouho nedaly spát. O středisku Šeregeš jsem už delší dobu věděl, ale nikdy mě prakticky ničím nezaujalo – lanovky ze 700 m n. m. do 1300 m n. m, na předpovědích nikdy žádné velké sněžení a webkamery v té době středisko nemělo. A tak jsem ho nechával bez povšimnutí. Najednou ale bylo vše jinak a mě začal tenhle ruský Špindlerův mlýn opravdu velmi zajímat. A to natolik, že jsem poprosil kámoše, ať napíše do Sherpas Cinema, v jakém měsíci cestu z Vladivostoku do Moskvy absolvovali. Kupodivu nám produkce odpověděla. Prý v listopadu. Listopad!? To v Evropě můžeš maximálně tak drhnout ledové plotny na ledovcích.

Bylo vymalováno. Do lyžařského střediska Šeregeš jsme poprvé vyrazili v listopadu 2016. V tomto roce středisko své webkamery bohužel již mělo. Když se na nich deset dní před naším příletem objevily zelené sjezdovky a 12 °C, začali jsme být krapet nervózní. Nicméně jsme vyrazili. Dostali jsme se do destinace, kde se nachází jen tři „zajímavosti“ – důl, vězení a lyžařské středisko. Moc zábavy kromě lyžování nám tohle místo tedy nenabízelo. Naštěstí tam bůh prašanu chodí s železnou pravidelností, a to vždy na začátku listopadu, a přináší studené bílé zlato v množství větším než malém. Během pár dní tam dokáže nasněžit totéž, co v Evropě za měsíc. I když předpověď počasí ukazuje slabé sněžení, může spadnout klidně i půl metru sněhu za noc. Jednou z obrovských výhod lyžování na Sibiři je, že zde sněží za oblevy, když se srazí vlhký teplý vzduch s tím studeným. To je normální i všude jinde na světě, jenže tady v zimě při oblevě teploty prakticky nikdy nestoupají nad nulu a po oblevě přichází studený suchý vzduch, takže tu prachový sníh vydrží opravdu dlouho.