Mixová výzva na Kežmaráku
Mixová výzva na Kežmaráku
Severní stěna Malého Kežmarského štítu je frekventovaným hřištěm zimního tatranského lezení. Nedaleko Chaty při Zelenom plese se zvedá 800 metrů vysoká stěna, v níž ovšem většina cest vede maximálně do půlky, buď na hřeben, nebo na šikmou lávku zvanou Německý rebrík, která protíná diagonálně severní stěnu a odděluje strmou spodní část od více položené horní poloviny. V pravé části stěny přímo pod hranou severozápadního hřebene se nachází převislá osmdesátimetrová trojúhelníková stěna připomínající svým tvarem zvířecí ucho, díky čemuž dostala své pojmenování – Ušatá stráž.
Mixová výzva na Kežmaráku
V březnu roku 1976 trojice českých horolezců – Joska Rybička, Jirka Šmíd a Věra Svobodová – jako první, za tři dny, celkově 25 lezeckých hodin prostoupila linii vedoucí mixovým terénem pod převislou stěnu a systémem spár se proskobovala na vršek Ušatky. Prvovýstup posloužil zároveň jako příprava na prvovýstup legendární severní stěnou Eigeru, který Rybička, Šmíd spolu se Sylvou Kysilkovou a Petrem Placheckým zrealizovali za přibližně 25 dní v srpnu téhož roku. O dva roky později Joska Rybička s Jirkou Šmídem, Mírou Šmídem a Jaroslavem Flejberkem strávili v severní stěně Eigeru přibližně měsíc a přidali tak další, tentokrát zimní prvovýstup. V létě roku 1980 přibrali Zdeňka Škaldu a v severovýchodní stěně Piz Badile se jim za čtyři dny podařilo udělat prvovýstup Memento mori. Poslední významný alpský prvovýstup dvojice Rybička–Šmíd, tentokrát s asistencí Michala Pitelky, se udál v severní stěně Matterhornu v zimě roku 1983. Prostě úderná dvojka s druhy. Všechny jejich cesty jsou charakteristické vysokou náročností a těžkým technickým lezením za použití speciálních skob.
Celý článek vidí pouze předplatitelé
Odemkni si všechny články zakoupením předplatného. Pokud předplatné máš, přihlas se.
Vyřídit předplatné přihlásit se