Možná změníme plány
Blok 1
Nejsou podmínky. Písek je mokrý, sníh nestabilní, vzduch neklidný. Najednou vrchol přestal být cílem. Balíš fidlátka a při sestupu, s hlavou pokorně sklopenou, pozoruješ obtisky podrážek, které jsou ti až příliš povědomé. Ach, jak správné bylo tvé tušení, že zlé předtuchy se nemohou nevyplnit. Docela zbytečná akce, promarněný čas. Strádání je horolezcův úděl. Když nestrádáš ve stěně, strádáš stěnou samotnou. Příroda ne vždy, a už vůbec ne samozřejmě, uděluje povolení vydat se vzhůru. Každopádně i tohle představuje součást hry zvané horolezectví a ty podřízeně akceptuješ její pravidla. Co ti také zbývá jiného, nechceš-li si vyčerpat svůj jediný a poslední život. Pro nový si nedoskočíš ani ho nevyhraješ v souboji se slizkým skřetem. Ale pozor. Staré pořádky se otřásají v základech. I naše hra postoupila na další úroveň.
Objevují se v ní skály, které už nikdy nevylezeš. Vyrůstají sice ze země stále na stejném místě jako kdysi, ale připomínají dnes spíše přerostlou zeleninu. Mech se usadil v jejich pórech a ani s holinkami ve stěnách neobstojíš. Na nové úrovní najdeš dokonce i celé hory, velké alpské štíty, které už nehodlají pustit horolezce do své říše. Sepětí kamene a ledu povoluje. Horniny se drolí a rozpadají. Tuny materiálu se i s rezavými skobami prvovýstupců pohybují dle logiky Newtonových gravitačních zákonů. Ohromné žulové bloky, skoro tak velké jako tvůj Ford Transit, který už parkoval pod mnoha vábivými stěnami, se ale s hukotem neřítí do bezedných chřtánů ledovcových trhlin. Když za jasných nocí čtyřicátých letech přicházel Gaston Rébuffat pod velké stěny nad Chamonix, ohromeně básnil o magické síle věčného sněhu a ledu. Věčného? Je zřejmé, že Rébuffat se pohyboval na jiné úrovni, než hrajeme my. Náš upgrade se jmenuje: Nevyhnutelná změna.
Bude to jiné, to je jisté
Legendy vznikly, aby zase zanikly. V roce 1955 strávil osamocený hrdina Walter Bonatti na jihozápadním pilíři Aiguille du Dru šest náročných dní a svým mistrovským sólo výstupem zboural dosavadní lezecké hranice. O padesát let později zboural podstatnou část jeho cesty masivní skalní sesuv v západní stěně. Led držící skálu po staletí pohromadě povolil a oživlá žula vymazala v červnu roku 2005 ze světa také Americkou direttissimu Royala Robinse a Johna Harlina či odvážný sólo výstup Tomáše Grosse1. Zanikne tato úchvatná skalní jehla jednou celá?
V horkých létech se rozpadají i na pohled zdánlivě pevné skalní masivy. Na populárním hřebeni Arête des Cosmiques nad Chamonix se v roce 2018 volným pádem přesunula o dvě stě metrů níže ohromná žulová deska, na které ještě dva dny před sesuvem postávali horští vůdci s klienty. Náhlými salvami kamení proslulý Grand Couloir, křížící nad chatou Tête Rousse normální výstupovou trasu na Mont Blanc, už mnohdy není bezpečné přecházet ani časně zrána: kameny tudy sviští neustále. A v důsledku tajícího permafrostu a skalních sesuvů byly už několikrát uzavřeny dokonce i normální výstupové cesty na Matterhorn – naposledy poté, co se s horským vůdcem a jeho klientem zřítil do hlubin celý štand. Ano, i nejkrásnější hora světa se začala rozpadat. Na vině prý byly netypicky vysoké teploty. Jenže tyto hodnoty se dnes začínají stávat v spíše běžnými.
1Tomáš Gross vytyčil svou cestu v pravé části západní stěny, přičemž výstup mu s přestávkami mezi pokusy zabral celkem padesát dní. Cestu se mu podařilo dokončit při třetím pokusu mezi 20. dubnem a 8. květnem 1975
Blok 2
V Alpách v posledních letech dochází a v letech následujících bude stále častěji docházet k erozi, která se projevuje nejen uvolňováním skalních bloků ze stěn, ale i řícením celých pilířů. „Znamená to zmenšení prostoru, ve kterém se dá relativně bezpečně pohybovat. Horolezecké průvodce ze sedmdesátých let dvacátého století už jsou například v oblasti Mont Blancu nepoužitelné,“ říká geolog Radek Mikuláš z Geologického ústavu Akademie věd. Z vyhlášeného průvodce The Mont Blanc Massif: The 100 Finest Routes, který v roce 1973 sestavil Gaston Rébuffat, už si tři slavné linie můžeš kompletně vyškrtnout, přičemž u dalších dvaceti šesti se neubráníš pocitu, že autor buďto vtipkoval nebo lezl po jiných horách.
Jestliže ti alpinista o generaci či dvě starší radí, kdy že začíná v Alpách letní horolezecká sezóna, nepřikládej jeho dobře míněnému doporučení přílišnou váhu. Za jeho éry se totiž na roční období dalo ještě spolehnout. Nyní od července do září na známé mixové stěny a kuloáry, které ještě nedávno zůstávaly i v nejteplejších měsících roku v dobré kondici, raději zapomeň. A také nástup do tradičních skalních liniích si dobře rozmysli. Ani tam nemusí být bezpečno. Pády kamení, sesuvy a řícení celých skal představují podle Radka Mikuláše nová rizika, kterým jsou horolezci v Alpách vystaveni. K tomu pak klimatolog Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu dodává, že: „Dochází ke koncentraci letních srážek do krátkých intervalů, což může změny v nestabilních oblastech značně urychlit.“
Nepoužitelnými se stávají dokonce i některé přístupové cesty k horským chatám. Riziko padajícího kamení na léta využívané stezce k chatě Conscrits nad ledovcem Tré-la-Tête v masivu Mont Blancu vzrostlo natolik, že musela vzniknout nová trasa vyhýbající se nebezpečným místům dokonce i za pomocí šedesátimetrového nepálského mostu. A Conscrits podle Radka Mikuláše nejspíše nepředstavuje poslední horskou chatu, která přišla o bezpečnou přístupovou cestu: „Globální nárůst teploty v následujících desetiletích je nevyhnutelný, bez ohledu na to, čím nebo kým je to způsobováno.“ Možná se tak z Alp ještě rádi uchýlíme do vyzrálých a kompaktních tatranských stěn.
Celý článek vidí pouze předplatitelé
Odemkni si všechny články zakoupením předplatného. Pokud předplatné máš, přihlas se.
Vyřídit předplatné přihlásit se