
Vylodění lezců v Normandii

Blok 1
Možná si z hodin dějepisu ještě vzpomeneš na Vikingy, Viléma Dobyvatele a vylodění spojenců v roce 1944. Nebo se ti Normandie zakousla do povědomí díky sýrům a jablečným či hruškovým ciderům. Tento převážně rovinatý region plný pastvin pro krávy a úrodných polí se rozkládá na severozápadě Francie a lemuje ho více než šest set kilometrů pobřeží. Jeho západní část je součástí Armorického masivu a tvoří ho bocage – členitý a zelený reliéf, kde najdeš většinu normandských lezeckých oblastí. Východní část Normandie je ještě rovinatější, nicméně také kolem řeky Seiny, směřující z Le Havru do Paříže a dále, se tyčí útesy. Leze se převážně ve vnitrozemí, z moře sice také vyrůstá mnoho útesů, ale na řadě z nich se lézt nesmí a skála tam často bývá velmi nekvalitní.
Proslulé lezecké výzvy, jaké znáš z Fontainebleau, Ceüse, Verdonu, Chamonix nebo Calanques, v Normandii nenajdeš. Ale když ve svých plánech zkombinuješ vše, co Normandie nabízí, o výpravě už stojí za to začít uvažovat. Lezení navíc můžeš spojit s prohlídkou památek, případně se vydat do sousední a toliko milované Bretaně. Zavítáš-li tedy někdy na západ Francie, nezapomeň si lezečky. Normandské cesty jsou spíš boulderového charakteru – atletické a kratší. Najdeš zde ovšem také několik delších, až pětatřicet metrů dlouhých linií a spoustu lehkých cest, hlavně v pátém a šestém stupni obtížnosti. Pro rodiny s dětmi představuje Normandie značku Ideál.
Normandské žluťáctví
Lezení v Normandii nepředstavuje žádnou novinku. Jehla l'Aiguille v Mortain byla vylezena ve čtyřicátých letech a první linie na útesech podél řeky Seiny vznikaly v letech padesátých. Historie normandského lezení není nepodobná dění ve slavnějších francouzských oblastech – volné lezení do Mortain dorazilo začátkem sedmdesátých let spolu s takzvanými Mortainskými lvy, mezi něž patřil například Didier Laisné nebo Jean-Pierre „La Mouche“ Bouvier, které následoval v roce 1975 Jean-Claude Droyer, jeden z průkopníků volného lezení ve Francii. Válka skob proběhla také zde a právě v tomto období. Za západní část Normandie, dříve nazývanou Basse-Normandie, povstali i Mortainští lvi. Mezi jednotlivými zúčastněnými létaly dopisy, jeden divočejší než druhý, nicméně nakonec se podařilo dobrat se demokratizace volného lezení i bez zlomených čelistí.
Na druhém konci Normandie provozovali pánové Christophe Profit, Jean-Michel Gossellin a Roland Trivellini takzvané „žluťáctví“. V této době se totiž stalo ve Francii běžnou praxí natírat žlutou barvou skoby, které lezec při výstupu nepoužil, nebo je ze skály rovnou odstranit.
Normandie také přispěla k posunování obtížnosti v oblasti volného lezení, a to například cestami jako Papa Litz za 7a nebo Linceuil noir za 7b. Obě vznikly na útesech podél řeky Seiny a patří mezi první cesty této obtížnosti ve Francii.
Nyní jsou téměř všechny lezecké oblasti dobře zajištěny lepenými borháky – podle doporučení horolezeckých svazů. Některé cesty bývaly odjištěny trochu odvážněji, teď si zde však díky práci svazů, desítek dobrovolníků a profesionálních lezců zalezeš dočista beze strachu. Čeká tu na tebe asi třicet oblastí všech možných velikostí – od úplně malých lokálních oblastiček s několika liniemi až po rozlehlé lokality se stovkami cest – a také pár oblastí ryze boulderových. V Normandii najdeš spoustu lehkých linií v obtížnosti III až VI, ale zkrátka nepřijdou ani nabušení lezci – nacházejí se zde i sektory s těžšími cestami, až do 8b+, a bouldery, z nichž nejtěžší dosahují klasifikace 7C. Navíc potenciál Normandie rozhodně není vyčerpaný. Vedle řady nedokončených projektů by si pozornost zasloužilo i několik zatím netknutých útesů nad mořem.
Text: Hugo Da Roit
Útesy podél Seiny
Nejstarší cesty v okolí ikonické francouzské řeky Seiny pravděpodobně pochází ze čtyřicátých let dvacátého století. Tedy z doby, kdy se lezení etablovalo jako samostatná disciplína. První skoby byly do tamní skály zatlučeny v padesátých letech, na začátku osmdesátých let se začaly objevovat borháky. Po velkém projektu z roku 2009, který byl realizován za podpory departementu Eure, a zahájení každoroční údržby skal, je nyní jištění spolehlivé a odpovídá všeobecným doporučením. Na výběr máš okolo pěti set cest, nicméně lehké sektory pro děti, stejně jako převisy pro osmičkáře bývají často obsazené lezci z Paříže, kteří na útesy dojedou autem za něco málo přes hodinu.
Lezecké sektory leží v oblasti označené Natura 2000 a již mnoho let zde funguje partnerství mezi horolezci a sdružením Conservatoire d'espaces naturels, které se zabývá ochranou životního prostředí a usiluje o zachování kalcifilních (vápnobytných) luk a endemických druhů (například proslulé Violette de Rouen neboli Viola hispida). Výbor horolezeckého svazu departementu Eure a ekologické sdružení Ligue de Protection des Oiseaux významně přispívají k ochraně a sledování sokola stěhovavého. Rozmísťují po oblasti ptačí budky, sbírají výkaly a v problematice ochrany ptactva vzdělávají také horolezce.
Lezecké cesty na křemencovém vápenci jsou docela atypické, spíše atletické. A hlavu ti možná ze začátku trochu zamotá podivuhodný materiál, protože na bílé, neposkvrněné skále ti magnézium od tvých předchůdců správný program neodhalí. Připrav se tedy na onsighty v tom nejčistším slova smyslu.
Bílý a prašný vápenec se podobá křídě a je protkaný křemennými vrstvami. Cesty jsou různorodé a každý si najde to svoje – kolmice, kouty, mírné převisy, obrovské střechy, cesty lehké, trochu těžší a ještě těžší. Celkem můžeš navštívit osm sektorů, jeden zajímavější než druhý. Najdeš v nich cesty boulderového charakteru, ale také delší, technické linie vedoucí v porézní skále s dírkami nebo také plotny. Délka výstupů se pohybuje od deseti do téměř pětadvaceti metrů. Sektory jsou orientované na východ, jih a západ, přes den tedy na skálu svítí slunce, a proto zde i v únoru potkáš lezce od pasu nahoru nahé. Krom sektorů označených jako terrain d'aventure, což znamená dobrodružný terén (např. sektory Conelles a M), mají všechny cesty na svém konci slaňák. Určitě si ale nasaď helmu, občas se tu holt něco ulomí.
A bonus pro romantiky: v každém sektoru najdeš místo s fantastickým výhledem na panorama a meandry řeky Seiny.
Text: Výbor FFME departmentu Eure
Obecné informace
Útesy se nachází na pravé straně řeky Seiny (po proudu od Les Andelys) a naproti meandru Poses. Vzhledem k převážně jižní orientaci a rychle vysychajícímu materiálu zde můžeš lézt po celý rok.
Průvodce
V roce 2019 vyšel aktualizovaný průvodce. Za 26 € ho pořídíš v turistickém centru obce Les Andelys nebo si ho můžeš objednat na https://ct27.escalade-normandie.com/index.php/topo-escalade-dans-leure/.
Ubytování
Údolí Seiny s hradem Gaillard je oblíbeným cílem turistům, proto zde najdeš spousty ubytovacích zařízení různých typů, od kempů až po penziony. Ubytování si můžeš vybrat a rezervovat na webu www.eure-tourisme.fr.
Další aktivity
Outdoorové sporty tady frčí. Kajak, horská kola, paragliding, speleologie, windsurfing a tak dále. Většinu těchto aktivit zajišťuje středisko volného času Léry-Poses. V okolí lezeckých oblastí vede cyklostezka Seine à vélo z Paříže do Le Havre. Když se skal nabažíš, můžeš se vydat za památkami do nedaleké Paříže či Rouenu.
Celý článek vidí pouze předplatitelé
Odemkni si všechny články zakoupením předplatného. Pokud předplatné máš, přihlas se.
Vyřídit předplatné přihlásit se