Ve stále populárnějším světě soutěžního lezení je těžké nezapadnout v davu. Dostat se mezi profesionální lezeckou špičku se pak zdá jako téměř nereálný úkol. Lezecká scéna je nesmírně široká a pestrá. Patří sem lezecký génius Alex Megos, který spíš než jako lezec z Bavorska vypadá jako opálený cool surfař z Kalifornie. Dále Ašima Širaiši (angl. transkripce Ashima Shiraishi), která se na lezecký vrchol začala drát od chvíle, kdy se poprvé dotkla skály, konkrétně Rat Rocku uprostřed newyorského Central Parku. A pak je tady Ukrajinka Jenya Kazbeková, vycházející hvězda se zářivým úsměvem a silnou rodinnou tradicí v oblasti závodního lezení.

Poprvé jsem měl to potěšení se s Jenyou setkat na Světovém poháru v Chamonix v roce 2019. Dobře si pamatuji, jak při zahajovacím ceremoniálu hrdě stála na pódiu s ukrajinskou vlajkou v rukou. Jenya nám představí svůj lezecký příběh. Dozvíme se, jak to všechno začalo a co jednu z nejlepších profesionálních lezkyň žene pořád dál. Takže toto je příběh bojovnice s úsměvem.

Jevgenija, Zhenja nebo prostě Jenya (zkratka z angl. transkripce), jak jí říká většina lezeckých přátel, se narodila Natalii Perlove a Serikovi Kazbekovi. Oba dříve profesionální lezci za sebou mají mnohá vítězství na mezinárodních sportovních utkáních a v ukrajinských či světových pohárech. A Jenya se nepochybně vydala v jejich stopách.

Natalia vzpomíná, že Jenya začala lézt už ve věku sedmi měsíců, kdy ji s sebou rodiče vzali na lezecký výjezd do Crimei. Jenya vždy lezla po různých skalkách okolo sebe, pořádně trénovat ale začala až v osmi letech a od té doby její lezecká kariéra raketově stoupá.

„Když jsem Jenyu poprvé potkal na závodech, vypadala jako taková tichá a nesmělá holka. Ale když se pustila do lezení, úplně se nastartovala a najednou byla nejsebevědomější ze všech závodníků. A pořád se usmívala, bez ohledu na to, jak to šlo.“

— Alex Megos 

Na otázku, co ji motivovalo, Jenya bez zaváhání odpověděla: rodiče a trenéři, které měla v dětství. Nicméně její vášeň k lezení živí i výkony velkých osobností, jako je hlavně Júdži Hirajama (Yuji Hirayama) proslulý úžasnou technikou a krásným stylem. Jenya uvedla, že jednou z jejích lezeckých ženských vzorů je také Anna Stöhr. Obdivuje její přístup k závodům, hlavně to, že se celou dobu usmívá a vyzařuje z ní, jak si celý proces lezení užívá. Lidí, kteří Jenyu ovlivnili, je však spousta a je nesmírně šťastná, že se stala součástí takové skvělé komunity. „Myslívala jsem si, že když bych si mohla vybrat manžela, byl by to David Lama. Takže ano, vyrostla jsem mezi lezci, a proto dost pravděpodobně mezi lezci zůstanu po celý život.“

Když bylo Jenye osm, poprvé lezla na prvním a vylezla cestu obtížnosti 7a+ „The Love Games“ v sektoru Nikita v Crimei. „Pamatuju si, že jsem v té cestě bojovala jak o život. Tenkrát jsem si poprvé uvědomila, jak skvělé je vylézt cestu, na které člověk hrozně dlouho makal.“

V jedenácti letech vylezla své první 8a „Vremya CH“. Když cestu nacvičovala, tak s ní vždycky chodili rodiče, Serik a Natalia. Potom ale kvůli práci nemohli a Jenyin úspěšný pokus vidělo jen pár kamarádů.