Martina Demmel: Vycházející hvězda
Blok 1
Během pouhých čtyř let od prvního kontaktu se skálou leze devatenáctiletá Martina Demmel cesty až do obtížnosti 9a. Již ve druhém roce lezení měla na kontě dvacet osm cest v obtížnosti 7c, a to včetně čtyř onsightů, a dvou linií za 8a+. Působivé, že? Nejspíš nenajdeš nikoho, kdo by se mohl takovým neskutečným a šíleně rychlým pokrokem pochlubit. A jaká že byla poslední sezóna této drobné Němky? V roce 2020 strávila 222 dní lezením ve skalách, celkem přelezla neuvěřitelných 842 cest a z toho jedenáct cest za 8c, dvacet jedna cest za 8b+, čtyřicet dva cest za 8b, padesát pět cest za 8a+ a sedmdesát jedna cest za 8a. Tím Martina však zdaleka nekončí. Letos posunula svou laťku zase o kousek výš – hned na začátku sezóny, v lednu 2021, vylezla cestu La Montaña Mágica za 8c+ a na začátku dubna pak slavila úspěch ve svém prvním 9a, cestě Joe-Cita. Během jarního výjezdu do Oliany, oblasti překypující klasickými a respektovanými liniemi od největších lezeckých legend současnosti, jako je Chris Sharma, Adam Ondra a Ramonet, sbírala další skvosty, například Joe Blau nebo La Morenita, obě v obtížnosti 8c+.
Jak jsi vlastně s lezením začala? Komu nebo čemu vděčíš za to, že ses dostala k vertikále?
Jeden dobrý přítel mě před čtyřmi roky, to mi bylo 15, dotáhnul na jednu místní lezeckou boulderovku, chtělo by se říct spíš doupě ve sklepě. Párkrát jsem tam zašla, ale nebylo to úplně pro mě a hned jak to šlo, jsem se rychle přesunula raději do skal. Je pravda, že od chvíle, co jsem se naučila chodit, mě rodiče i s mým bratrem brávali pravidelně do hor, takže jsem od dětství byla v kontaktu s přírodou. S horolezectvím, lezením po skalách jsem však do té první návštěvy „sklepa” do kontaktu nikdy nepřišla, ale jsem opravdu velice šťastná, že jsem v sobě tuhle vášeň objevila.
Připustila sis tehdy, že by to mohla být láska na první pohled nebo, lépe řečeno, dotek?
Ano, opravdu to tak bylo a věděla jsem to hned první den na skalách. Cítila jsem, že mě nikdy nebude nudit to, co můžu zažít a naučit se při tomhle krásném způsobu života. Byla to tak trochu láska na onsight.
Na začátku tvého vertikálního dobrodružství jsi lezla na boulderovce, ale to se velice brzy změnilo a začala jsi jezdit hlavně na skály. Co způsobilo tenhle obrat?
Tak je pravda, že na umělce jsem lezla jen prvních pár dní a prostě mě to nebavilo. Vždycky, nejen v lezení, jsem dávala přednost tomu, abych trávila co nejvíce času venku a logickým krokem tedy bylo lézt po skalách.
Než jsi poznala lezení, tak jsi závodila na lyžích. (Je zajímavé, že jiný mladý lezecký talent, dvanáctiletý Andrea Chelleris, také závodí na lyžích – pozn. aut.) Jak vypadala tvoje sportovní transformace z lyžařky na lezkyni?
Upřímně, nebyla to pro mě až tak veliká a významná změna. Kdysi jsem lyžovala asi pětkrát týdně, no a teď prostě pětkrát týdně lezu. Mnohem větší výzvou bylo najít si lezecké přátele, protože jsem nikoho z lezecké komunity neznala a všude jsem byla nová. Naštěstí se velice brzo v mém okolí objevilo mnoho lidí, kteří ochotně sdíleli mou vášeň a začali mě brát na výjezdy do skal.
Blok 2
Přesto, že jsi měla zkušenosti se závodním lyžováním, v lezení závody nikdy nebyly tvojí prioritou.
Je pravda, že mám neustále vnitřní touhu soutěžit, ale ve skalách navíc oceňuji to svobodu volby kde, kdy, co a s kým chci lézt. Baví mě soutěžit kvůli té výzvě udělat v danou chvíli co nejlépe to, co umím, a bojovat sama se sebou, ale ne s ostatními o medaile. Chci být především se svým lezením spokojena sama před sebou, bez ohledu na nějaké výsledky.
Dosáhnout obtížnosti 9a za pouhé čtyři roky lezení se zdá být téměř nemožné. Tvůj progres je rychlejší než u kohokoliv jiného. Je v tom talent, tvrdý tréning, velká dávka motivace nebo určitá směs všech těchto faktorů?
Myslím si, že to je kombinace daru od přírody a motivace. Trénink to určitě není, protože já ve skutečnosti žádné tréninky nemám. (směje se) Moje výjezdy, to je hlavně o tom užít si pobyt ve skalách, venku v přírodě a přelézat cesty různého charakteru, abych získala co nejpestřejší škálu lezeckých dovedností. A je pravda, že přátelé, díky nimž je každý můj výlet za lezením neskutečnou zábavou, mají na mých výsledcích určitě taky obrovskou zásluhu.
Máš nějaké slabosti, na kterých pracuješ, nebo silné stránky, které se snažíš dopilovat k dokonalosti?
Protože opravdu netrénuju, tak je pro mě těžké na tuhle otázku odpovědět. Obecně při výběru cesty beru v úvahu hlavně své lezecké slabiny, kterých je spousta a neomezuji se pouze na jeden styl. To jsou právě ty výzvy, které pro mě dělají lezení ještě více vzrušující. A i když jsou občas neúspěchy frustrující, může se z nich člověk hodně naučit.
Z tvého lezení se zdá, že máš obrovský silový potenciál a že máš v cestách výrazně navrch. Během každého výjezdu si velice brzo zapisuješ další a další přelezy. Kolik času tak v cestě trávíš?
Zkouším na skalách svoje štěstí ve spoustě nepříliš náročných cestách a snažím se lézt hlavně na onsight, místo toho, abych trávila hodiny a hodiny pokusy o RP přelez. Možná někdy v budoucnu budu v cestách trávit víc času, možná dokonce i tím tréninkem, ale ještě na to nepřišel čas a zatím si to chci hlavně užívat.
Co bereš v potaz při výběru dalších lezeckých cílů?
Řídím se metodou SMART. Aktuálně je však pro mě stanovení nových realistických cílů nesmírně obtížné, protože těch předchozích jsem dosáhla strašně rychle. Nevím, co můžu očekávat. (směje se)
Celý článek vidí pouze předplatitelé
Odemkni si všechny články zakoupením předplatného. Pokud předplatné máš, přihlas se.
Vyřídit předplatné přihlásit se