
Kočky nemusím, ale…

Kočky nemusím, ale…
Začali jsme pěkně od konce, na závěr skialpové sezóny. Při túře – dá-li se tak tento pofidérní dvouhodinový jarní podnik vůbec nazvat –, ke které se vždycky odhodlám až na samém sklonku zimy. Ona by mě v jiném termínu možná nejspíš semlela lavina, takže je potřeba počkat až se sníh pořádně nacucá vodou a současně ho ještě pořád minusové noční teploty do rána trochu zpevní. A protože v údolí už tou dobou nebývá po sněhu ani památky, jde se kus pěšky lesem, pak teprve na lyžích, a nakonec je potřeba špičky lyžáků pořádně zakopávat do strmého svahu, ve kterém se pásy nechytají. To všechno mi přišlo jako fajn příležitost poprvé prověřit skialpové boty Dynafit Radical Pro – načpak otálet do další sezóny.
Ale abych byl od samého začátku recenze upřímný: nejsem zrovna velký fanda značky Dynafit. Spíše ji moc nemusím (ostatně jako vše v mých očích až přespříliš mainstreamové). Takže tě čtenáři překvapím, když napíšu, že mě tyhle lyžáky opravdu hodně potěšily. Dokonce, no představ si to, se těším, až je obuji. Už na té první túře, která představovala jakousi dvouhodinovou esenci skialpinismu se vším všudy, jsem zíral na poměr pohyblivosti komínu vůči tuhosti při sjezdu. Rozuměj: chodím nahoru jen proto, abych se zatraceně dobře svezl. A Hoji Locksystem s ohromnou pákou, kterou člověk ovládne i v tlustých rukavicích, a sofistikovaným řešením aretace, jaké jsem spatřil poprvé a musím smeknout nad jeho technickým řešením, dokáže šlapací baletky šmahem proměnit v parádně tvrdé sjezdové lyžáky. Takže jsem v botách svižně kráčel s lyžemi na zádech, kmital svahem na pásech, pak jsem se po čtyřech protáhl závěrečným žlábkem, a nakonec přišlo na řadu klap, klap a božský poslední sjezd sezóny – zatímco většina lidí dole teprve nahmatávala rukou budík.
Kočky nemusím, ale…
Nyní mám za sebou výšlapů a sjezdů s botami Dynafit Radical Pro vícero a příjemné pocity stále trvají. Baví mě to jejich řemeslně precizní zpracování – kovové přezky, které dělají cvak, cvak, pohodlná botička, o rozsahu komínu a jeho tuhosti už jsem psal, dokonce i ten suchý zip je takový, řekněme, šťavnatý. Během první túry se ale jedna vada na kráse přece jen vyskytla: mám širokou nohu, podobnou měl ještě Frodo Pytlík, a ta se cítila jako ve svěráku. Au. Ovšem po několik dalších letošních výšlapech jsme si s těmi zelenomodrými lyžáky nakonec dobře sedli. A docela nám to spolu ladí, řekl bych.
Skialpové boty Dynafit radical pro
- Poměr rozsahu komínu a tuhosti při sjezdu – to bych označil jako nejsilnější stránku těchto bot.
- Zásluhu na tom jednoznačně má Hoji Locksystem, který nohu krásně stáhne a ovládat se dá i v pořádně tlustých rukavicích.
- Vlastně celé lyžáky – všechny přezky – člověk obslouží i v tlustých rukavicích. Bravo!
- Mám rád řemeslně perfektně zvládnuté dílo, což tyto lyžáky jsou, po všech stránkách.
- Snadné obouvání, pohodlná vnitřní botička, nízká váha (vzhledem ke kategorii lyžáků) – mně se prostě líbí. Vlastně docela dost se mi líbí.
Text: Honza Navrátil
Foto: Ondřej Šimko