Simona Messnera jsme naposledy měli v hledáčku, když jsme na konci loňského září shrnovali jeho poslední lezeckou sezónu na domácím vápně i v dalekém Pákistánu. Na konci letošního března se Simon se svým pravidelným lezeckým partnerem Martinem Siebererem vypravil do Valsertalu. Potenciál tohoto údolí, které leží v těsné blízkosti Innsbrucku, objevil pro těžké zimní lezení David Lama, když zde spolu s Jorgem Verhovenem v létě 2008 vylezl jeden ze svých prvovýstupů. Od roku 2012 do roku 2018 zde pak David v této mrazivé kotlině každý rok vylezl nějakou zajímavou cestu a po jeho předčasné smrti zde i dál každou zimu nějaký prvovýstup přibyl.

Simon si zde vyhlídnul logický směr v pravé straně severní stěny Schrammacheru. Celkem jim prvovýstup zabral čtyři pokusy rozložené do pěti let, přičemž poprvé se do stěny podívali už v polovině zimy 2017. Vrátili se pak v pozdním jaru téhož roku, ale mokrá stěna a nestále padající kameny je donutili se stáhnout. Protože se jim však nechtělo opět veškerý materiál snášet, tak si pod stěnou schovali veškeré smyčky, karabiny, skoby a vklíněnce na další pokus. K tomu nakonec došlo až další zimu a pod stěnou byli nemile překvapeni – skrýš byla prázdná. I přesto pokus dali, ale prostě materiálu bylo málo a ze třetí délky ustoupili.

V březnu letošního roku v Tyrolsku a vlastně celých Alpách nespadli za celý měsíc téměř žádné srážky. Prý nejsušší měsíc od doby, co se provádí záznamy. Pro místní zemědělce katastrofa, ale pro Simona s Martinem požehnání. Teploty pod nulou, stěna zmrzlá, ale bez sněhu – ideální podmínky.

Hned ve druhé délce však mohlo dojít k tragédii. Simon přelezl výrazně dunivý blok, který si pamatoval už z minulých pokusů. Bohužel je to taky jedno z mála míst, kde bylo možné se v délce za VII zajistit malým camalotem. Když na druhém blok přelézal Martin, celý se odporoučel do doliny. Kdyby se to stalo při Simonově přelezu na prvním a s Martinem na štandu pod ním, mohlo vše skončit velice špatně. Psychicky otřesení a klíčová délka mělkou spárkou za VIII- před nimi. Martin na prvním, v lezečkách a s holýma rukama – bez pádu!

Po sedmé délce se skála začínala pokládat, objevoval se firn, na řadu přišly mačky a cepíny Po sedmé délce se skála začínala pokládat, objevoval se firn, na řadu přišly mačky a cepíny, pomalu opadal stres ze špatného jištění a rozvolněné skály a po dalších třech délkách ucítili na tvářích odpolední slunce. Pět let trvající projekt pojmenovali Goodbye Innsbrooklyn, jako Simonovo rozloučení s Innsbruckem, protože se následně na začátku dubna s přítelkyní přestěhoval do Jižního Tyrolska

Simon Messner odjel a Martin Sieberer se vrátil ke svému dalšímu mnohaletému projektu, tentokrát s Jahannerem Kehrerem. Ti spolu už v roce 2018 v jedné dosud nevylezené stěně vysoko ve Floitetalu, malém údolí, do kterého se odbočuje před známým Zillertalem, objevili potencionální mixovou linii. Nalezli do ní tehdy s jen velmi malým počtem šroubů a skob, ale po dvou délkách slanili. Uplynuly čtyři roky a dvojice se letos v lednu do stěny vrátila, aby ve velmi tenkém ledu a s dlouhými odlezy vylezla další dvě délky. Ale nebylo to úplně čistě a v kuse, což samozřejmě Martinovi nedalo a vrátil se na konci zimy do cesty, kterou nazvali Smooth Criminal, ještě jednou, aby cestu v obtížnosti M9/WI7-/150m měl vylezenou tak, aby mohl klidně spát.

Tak jak to je u Martina Sieberera zvykem, ostatně stejně jako u Simona Messnera, obě cesty, Smooth Criminal i Goodbye Innsbrooklyn byly vylezeny bez použití nýtů a krom fyzické a technické náročnosti jsou to taky cesty, kde si šáhneš hluboko do svých psychických rezerv a mimo jiné budeš muset čekat na ideální podmínku, stejně jako u obou projektů čekali Simon s Martinem.

Podle: www.planetmountain.com