Trochu starší zpráva, ale o to zajímavější. V období mezi 29. říjnem a 16. listopadem 2022 podnikly tři alpinistky – Rebeca Cáceres, Nadine Lehner a Isidora Llarena vcelku hard core projekt, kterému předcházely dva roky rešeršního výzkumu, plánování, tréninku a tvrdé práce. Prvovýstup na Cerro Arenales a přechod celé autonomní oblasti Severopatagonské ledovcové pole jim zabral v jedné z nejodlehlejších částí světa celkem devatenáct dní.

Cerro Arenales je se svými 3437 metry druhým nejvyšším vrcholem Severopatagonského ledovcové pole a pátým nejvyšším vrcholem v patagonských Andách. V roce 1958 provedla chilsko-japonská expedice první dva výstupy jižní stěnou. Legendární expedice Erica Shiptona z roku 1964 provedla třetí výstup stejnou cestou, ale od té doby tento vzdálený vrchol zaznamenal pouze jeden další výstup.

Náš ženský trojčlenný tým už prozkoumal možnosti prvovýstupu v severní stěně Cerro Arenales během expedice na ledovec Colonia v roce 2021, kdy se jim podařil prvovýstup na Cerro Silvia, krásný a vzdálený vrchol pojmenovaný po legendární průzkumnici, šýcarsko-italské geoložce, horolezkyni a autorce mnoha knih a dokumentárních filmů Silvii Metzeltin (85).

Na sklonku roku 2022 se Rebeca Cáceres, Nadine Lehner a Isidora Llarena do oblasti vrátily, aby ověřily, zda je jejich vize prvovýstupu v severní stěně Cerro Arenales reálná. Do oblasti Severopatagonského ledovcové pole se dostaly přes údolí Nef a tající čelo ledovce známé jako Cachet Dos museli překonat na člunech. Jelikož je ledovec Colonia velice členitý, tak dál postupovali po jeho okraji přes přilehlá údolí, jimiž dosáhly centrální části Severopatagonského ledovcové pole. Odtud došli až k úpatí Cerro Arenales, kde ve výšce 2600 m n. m. postavily základní tábor.

Už 3. listopadu trio nastoupilo během příjemně teplého počasí do stěny s cílem dát pokus v původní vyhlédnuté linii. Po šesti délkách ledového lezení do AI3 se však holky musely obrátit kvůli nepřekonatelné trhlině v ledu, která linii protínala, ale z tábora nešla vidět. Okamžitě však vyhledaly novou variantu, do které nastoupily o den později. Ta vyžadovala nejprve sestoupit z tábora o 150 metrů níž k začátku strmé rampy, po které pokračovaly sněhy a ledem, než se začaly o tři kilometry výš proplétat pro Patagonii tolik známými sněhovo-ledovými strmými hřibovitými útvary, které znáš třeba z vrcholu Cerro Torre. Z vrcholu se jim naskytnul nádherný výhled na nekonečný Tichý oceán, do Argentiny a na Jihopatagonské ledovcové pole.

Poté, co bezpečně sestoupily z Cerro Arenales, strávily nuceně kvůli bouři ještě několik dní v základním táboře, a dokonce si vykopaly ledovou jeskyni. Ale jen co bouře pominula, pokračovaly z tábora na ledovci Colonia v přechodu směrem na jih, kde překročily Cordon Aysén a svoje packraftové čluny používaly jako sáně na materiál. O dva dny pochodu později dorazily pod svůj druhý horolezecký cíl Cerro Bonete, kde strávily dva dny čekáním na dobré počasí, ale s ohledem na nevlídnou předpověď pro dalších deset dní musely učinit těžké rozhodnutí, druhého kopce se vzdát a pokračovat dál.

Severopatagonské ledovcové pole opustily poblíž Cerro El Mono, na východ od ledofce Steffans, a strávily pět dní převozem nákladu dolů po Rio Huemules. Odtud pádlovaly na západ a dál na jih do Fiordo Steffans, kde potkaly loď, která je stáhla zpět do města Caleta Tortel. Klobouk dolů!

Podle: www.planetmountain.com