Poslední události týkající se Montany a prodeje předplatného mě prostě zákonitě musely přivést na dilema v nadpisu Editorialu tohoto čísla. Vyplatí se u nás vůbec ještě vyrábět něco hodnotného, co krom velkého objemu financí obnáší také neskutečné úsilí a hromadu poctivé práce?

Po mnoha letech zkrachovala společnost, která nic nevyráběla, dokonce ani fyzicky nic nepřeprodávala. Nepotřebovala tedy ani výrobní technologie a haly, kam je umístit, ani žádné skladovací prostory, zázemí logistiky a dopravy, prostě nic. Taková společnost potřebovala pouze kancelář, počítač, programátora, obchoďáka, kvalitní web a někoho, kdo to umí s Excelem. Prostřednictvím svých webových stránek nabízela něco, co vyráběl někdo jiný, virtuálně to prodala zákazníkovi, výrobce zboží následně vyrobil a rozdistribuoval a společnost s kanceláří po vyfakturování shrábla tučnou marži za zprostředkování prodeje. A taková společnost, která měla ve svém portfoliu tisíce typů zboží od stovek výrobců nakonec vyhlásí bankrot, čímž ve finále finančně poškodí zákazníka i výrobce. Něco mi tu trochu smrdí a není to doutnající tabák.

Ale nebuďme úplně pesimističtí. Stále se asi vyplatí vyrábět právě ty tabákové výrobky, jednu z nejstarších neřestí lidstva (podotýkám, že za svých 43 let jsem neměl ani jednou cigaretu v ústech). Nebýt totiž cigaret, asi jen těžko by vznikly fantastické fotky Vency „Nikoše“ Prokeše v podání našeho dvorního fotografa Pepeho Piechowicze, stejně jako by nevznikla tabákem vonící cesta vedoucí z horské louky ve Švýcarsku až na vrchol rulového rohu – symbolu celých Alp.

Pepeho fotografie v tomto čísle doprovází výňatek z Nikošova deníku, v němž autor popisuje svůj nejvýznamnější prvovýstup – direttissimu v severní stěně Matterhornu. Prvovýstup, na který se možná už skoro zapomnělo. A přitom je to jeden z mnoha zásadních československých prvovýstupů v Alpách 70. a 80. let, na které by se rozhodně zapomínat nemělo. Dostat se v té době do Alp nebylo vůbec jednoduché. Nedalo se jen tak ve dvou sednout do auta a zajet si něco vylézt s uhlíkovou stopou v zádech – dilema, nad kterým se v tomto čísle pro změnu po svém jednodenním přelezu severní stěny Matterhornu zamýšlí Simon Messner. A když už se přeci jen někomu povedlo se na Západ dostat, tak se prostě musely jet bomby. No a Václav Prokeš s tehdy mladým Zdislavem Drlíkem, Leošem Horkou a Bohumilem Kadlčíkem bomby v severce Matterhornu rozhodně jeli. A v této 205. Montaně si jejich prvovýstup z roku 1972 můžeš připomenout.

Krásný začátek lezeckého léta roku 2023!

Martin Stolárik