Vysoká hra

Vejce, nebo slepice? V našem případě jednoznačná odpověď: Heřman. Tedy spíše Hermann. Sedmnáctiletý, brněnský, ale spíše německý mladík započal se svým bratrem Aloisem drobné lezecké pokusy přímo ve štatlu – na skalách pod Petrovem, Červeném kopci a Ruském vrchu (v Komíně). Jakkoliv to může z dnešního pohledu vypadat bláznivě, nejednalo se o noční výstupy podroušených dobrodruhů, ale o seriózní přípravu na skutečné (horo)lezecké výstupy.

Mezi pouští, palmovými oázami a pustým pohořím Atlas leží gigantický kaňon tvořený vápencovými skalami – kaňon Todra. Čeká tě tu skvělé lezení v úchvatných, okrově zbarvených stěnách s parádním třením. A jako bonus poznávání úžasné země jménem Maroko.

Osm odjištěných epických linek. „Snadný“ přístup a logistika. Největší monolit v Africe a jeho okolní satelity si rozhodně zaslouží pozornost. Ben Amira – to je prostě jediná opravdu velká lezecká oblast na Sahaře, která je stále přístupná… i dnes.

Sicílie, veliký ostrov, který zaujímá privilegovanou polohu uprostřed Středozemního moře, patří k nejhornatějším částem Itálie, přestože se nachází nejdále od Alp. Celému ostrovu dominuje impozantní a mohutná sopka Etna vysoká 3400 metrů. Dlouhý pobřežní horský pás na severu dosahuje téměř dvou tisíc metrů.

Blausee, to je nádherné tyrkysové jezero v údolí Kander ve švýcarském kantonu Bern. Toto údolí si v posledních desetiletích získalo srdce mnoha outdoorových nadšenců. Většina z nich sem přijíždí v zimě kvůli ledolezení, jiní vyráží za dalšími akčními aktivitami, jako je třeba lyžování, via ferraty, sportovní lezení nebo pěší turistika. Málokdo však toto nádherné švýcarské údolí zná jako boulderový ráj.

Celou oblast Polské Jury lze rozdělit na tři části (ačkoli geografové a geologové sami používají jiné dělení) – jižní, střední a severní Juru. Jedná se o oblast, která se rozprostírá mezi městy Krakovem a Čenstochovou. Mapa Polské Jury je pokryta stovkami menších i větších lezeckých oblastí, ve kterých se aktuálně nachází přibližně 11 000 cest v celém spektru obtížnosti.

Alespoň před přímým sluncem, když ne před vedrem, nacházím útočiště v útrobách starého fotbalového stadionu ve Splitu.

Théa znám tři roky. Roste a s ním i čísla, která leze. Už je to celý rok, co jsem Théa v Montpellier v jižní Francii viděl naposledy. Tehdy poslal cestu Guèrre d'usure, své druhé 8c. A už jsou to dva roky, co ve svých deseti letech přelezl Souvenirs du Pic, své první 8c. Théo vyrostl.

Drytooling je označován za evoluci ledového lezení. Rozvíjí fyzickou obtížnost, která v ledu již nalezla své hranice. V lezecké komunitě je často předmětem vášnivých diskusí. Jedni jej považují za výborný trénink pro zdolávání obtížných mixových terénů a moderních alpských výzev, druzí jej zatracují jako slepou vývojovou větev.

Mně prostě nic dlouho nevydrží. Možná je to normální, že se věci kazí, špiní a trhají. A možná je taky problém v mé obsedantní povaze – potřebuji mít všechno na svém místě a nejradši bych, aby věci zůstaly navždy jako nové. Bouldermatku tak po lezení drhnu kartáčkem...