Vysoká hra

“Bojím se, bojím, že než přijedeš, budeš mít doma ne-li majitele, tak určitě šéfredaktora časopisu Dobrodruh,” přečetla si o necelý týden později s dětinským ujištěním: “No, nedělej si starosti, zatím je to, abych tak řekl, latentní. Ale krásné!”

Před 150 lety ženy, omezené společenským vnímáním, navlečené v deseti kilogramech vlny a plsti, statečně prošlapávaly obtížné cesty do hor po celém světě. Své korzety a objemné sukně zanechávaly pod kameny a navlékaly je až po sestupu.

Jsem posera. Dva metry nad kruhem se měním v podprůměrného lezce. A pokud si tam někam nenacpu alespoň jednu povzbuzující smyčku, zůstanu v kroku, který bych s jištěním u pasu udělal jen s lehce zarputilou grimasou ve tváři, trčet klidně půl hodiny.