Vysoká hra

Vašek Chlum zanechal ve Skaláku také řadu výjimečných linií – říká se, že snad i jedněch z nejkrásnějších. A dokonce také zatloukl kruh do cesty, kterou nejspíš už nikdo nikdy nevyleze. Proč? Je tak obtížná? Nebo snad nebezpečná? Kdepak, důvod je jiný.

Dron havaroval, ale Alex Txikon, baskický alpinista s rozložitými rameny a zmrzlými vousy, si byl jistý tím, co na obrazovce viděl: dvě nehybná těla. Záběr bohužel nestihl před nehodou dronu vyfotit, ale o to silněji se mu vryl do paměti. „Poznal jsem je, jejich těla, batohy, rukavice…,“

„Můj včerejší nocleh byl velkolepý. Postavy: Sedlák se ženou a dceruškou a jeden troglodyt, takřka otrok. Posledně jmenovaný vypadal hrozně. Přes podlézavou tvář mu visely dlouhé, spletené černé vlasy; k tomu jediný velký špinavý hadr jako oděv. Ani jediný čtvereční palec na něm nebyl bez záplat.

Pouhých sedm po sobě následujících kroků. Nicméně extrémně obtížných. Takových v nichž prsty vzdorují rozevření na ostrých spodních lištách a dynamické pohyby tě nutí bedlivě dohlížet i na ty nejvíce utajené svaly vlastního těla. Patnáct metrů? Pche! Jenom?

Théo kráčí známou pěšinkou k místnímu vápencovému sektoru u Montpellier ve vnitrozemí jižní Francie. Do této vyhřívané části země galského kohouta po tisíce let společně s teplými pasáty přicházeli lidé a plodiny ze vzdálených krajů a zapustili zde své kořeny.

V prošedivělých vlasech se jí pod září tyrolského slunce usazují drobounké nablýskané perličky a v obličeji pociťuje příjemně chladivé chvění. Jak se stometrový proud vodopádu Partschinser tříští o vápencová skaliska, odletují do okolního vzduchu triliony miniaturních kapiček.

Poprvé jsem měl to potěšení se s Jenyou setkat na Světovém poháru v Chamonix v roce 2019. Dobře si pamatuji, jak při zahajovacím ceremoniálu hrdě stála na pódiu s ukrajinskou vlajkou v rukou. Jenya nám představí svůj lezecký příběh.