Vysoká hra

Poslední verze vydaná ještě před zlomovým dnem sportovního lezení, před účinností zákazu výstupů odspodu na prvním konci lana.

V muzeu se vznášela vůně dřeva, leštěnky a starých tisků.

Na vrcholu se zdržel dlouho, protože při focení zapomněl na čas. Jak o tom ale chvílemi uvažoval, když se pak za tmy motal lesem, nebyl to jediný důvod jeho potíží. V horách se stává, že se malicherné drobnosti začnou řadit jedna za druhou.

V polovině víkendu se počasí zlomilo. Napřed ještě svítilo slunce, vzduch se ani nehnul a odpoledne bylo na tričko. Potkali jedinou dvojku, která mířila do cesty dál vpravo, jinak byli v celé západní stěně sami. Skoro k nevíře. Suchá teplá skála, klid a mír. Pravé doznění babího léta.

Tam, kde už i poslední otužilé borovice přenechávaly místo kleči, stál nízký srub se střechou zatíženou kamením. V houstnoucím soumraku a ledovém mrholení se k němu rychlým krokem blížili dva muži. Spěchali mlčky, zahaleni do plášťů, a až když stanuli pod doškovou střechou kryjící široký práh.