Vysoká hra

Většina horolezců balancuje podobně jako kdysi Alex Löwe mezi dvěma světy – svou rodinou a svou vášní. „Člověk musí být trochu sobec“ vychází často z úst různých ikon tohoto sportu. Skutečně musí? Možná existují i tací, kteří mají svoje zlezeno a zlyžováno, a přesto své ženě i dětem odevzdali maximum.

Théo kráčí známou pěšinkou k místnímu vápencovému sektoru u Montpellier ve vnitrozemí jižní Francie. Do této vyhřívané části země galského kohouta po tisíce let společně s teplými pasáty přicházeli lidé a plodiny ze vzdálených krajů a zapustili zde své kořeny.

Vysoká noha, nasednutí na patu v maximální zevní rotaci kyčle, vysoké zapatění a záběr v dlouhé páce při startu ze sedu, rozpor v koutě nebo rotování kyčle a kolene při vykození – nepustí tě tyto kroky? Máš problém zvednout nohu k úrovni hlavy a pořádně zabrat?

Drž se, nepadej! Nesmíš. To se nedělá. Zatni zuby, zhluboka dýchej, uklidni vibrující nohu. Jediná správná věc, kterou teď můžeš udělat, je utřít si potem splavené dlaně do kalhot a stoupat vzhůru. Vydáš-li se směrem dolů, přistaneš na lůžku nebo také na věčnosti.

Je vlezlo a v městečku pod Ještědem se začíná smrákat. Dní na lezení venku ubývá a vyhlídka bílé peřiny zahalující zdejší kopce je v nedohlednu. Výhled z mého okna není pohlednicově romantický, a tak přišla chvíle pro kancelářskou práci – nebo aspoň její předstírání.

Poprvé jsem měl to potěšení se s Jenyou setkat na Světovém poháru v Chamonix v roce 2019. Dobře si pamatuji, jak při zahajovacím ceremoniálu hrdě stála na pódiu s ukrajinskou vlajkou v rukou. Jenya nám představí svůj lezecký příběh.

Nemůžu se rozhodnout, jestli se mi víc líbí on nebo ona. Vlastně jsou oba krásní. Perfektní adršpašsko-teplický pár. Když on, v mizerně plytkých stupech nestupech, bojuje, aby jeho potem zalitá pravačka, sevřená do žáby, nevyskočila z otevřené spáry...