Vysoká hra

Záver septembra. Poľsko-slovenská himalájska expedícia pristáva v Indii. Ich cieľom je vytvoriť nové línie v stenách Thalay Sagar (6904 m n. m.), Bhagirathi II (6512 m n. m.) a Swachhand (6721 m n. m.) v garhválskej časti Himalájí, ktorej dominujú človekom nezdolané, kilometrové skalné kolosy, čnejúce sa nad drsnou horskou krajinou.

V roce 2014 se prý smířil se svojí smrtelností. Asi to bude pravda, protože od té doby se často vydává do velkých alpských stěn (má rád hlavně zimu), kde sám leze cesty, které vzbuzují respekt i u zkušených lezeckých týmů. Ve dvojici máš v horách trochu prostoru na chybu – pokud se s parťákem jistíte lanem. Slovenský Juraj Koreň (*1992) tuhle záchran-nou brzdu nepoužívá a několikrát už se ocitl na pomyslné hraně – sám v exponovaném terénu, po smeknutí maček, visící jen jednou rukou na jednom cepínu...

Heinz Mariacher patřil v 70. a 80. letech mezi špičkové lezce a už čtyři desetiletí se věnuje navrhování lezeček. Při vytváření modelů využíval (a stále využívá) svých lezeckých zkušeností i uměleckého citu a lezečky se pod jeho rukama začaly měnit z neforemných bačkor na precizní nástroje, které používáme dnes.

Kirgizsko je krajinou nedotknutých horských údolí, jazier, divokých koní a vysokých hôr. Táto stredoázijská krajina zlákala aj dvoch Slovákov, ktorým sa 13. – 14. augusta podaril už druhý úspešný prvovýstup v oblasti horského masívu Kokšaal-Tau v centrálnom Ťan-šane, neďaleko čínskej hranice.

V létě 2018 a 2019 vytvořil rakouský špičkový lezec Alex Luger ve východní stěně Drusenfluh vícedélkovou, 220 metrů dlouhou cestu Seventh Direction za 8c. Letos na začátku srpna se mu podařil první volný přelez této unikátní převislé linie, která je spolu s cestou WoGü 8c od Cédrica Lachata (jako první ji volně přelezl Beat Kammerlander), nejtěžší cestou v Rätikonu.

Bouldering na útesech Velké Británie, nespočet free solo přelezů a expedice v horách i džungli. Ve svých dvaceti čtyřech letech stihla Anna Taylor vysólovat cestu Psykovsky's Sequins za 8b, vydat se s Leo Houldingem na lezeckou expedici do deštného pralesa Guyany a na začátku letošního srpna sedla na kolo, aby projela více než tisíc pět set kilometrů britskými horami. O své vášni k lezení, pocitech při sólování a vlastních projektech ti poví v následujícím rozhovoru.

Monumentální údolní stěna věže Friensteinwarte, přimknuté k masivu Affensteinů v Sasku, je protkána úchvatnými liniemi cest několika generací lezců. Cest těžkých a psychicky náročných, vyžadujících skutečné pískařské schopnosti a duševní odolnost.

Poprvé jsem se do nepálského ráje dostal v minulém tisíciletí. Tenkrát byl Nepál ještě úplně jiný. Nechci hodnotit, zda lepší či horší.

„Treba si uvedomiť, že od narodenia písma iná diaľková komunikácia stáročia nebola. Snáď ešte indiánske tamtamy. Na báze korešpondencie vyrástla aj literatúra, svetová spisba, a tak teda chvála a sláva korešpondencii, ktorá upevňuje priateľstvá i lásku,“ stálo v dopise, který byl napsaný tenkou černou fixou a úhledným tiskacím písmem na rubu vystřižené fotografie bolivi-jského jezera Laguna Verde pod sopkou Licancabur.

Během pouhých čtyř let od prvního kontaktu se skálou leze devatenáctiletá Martina Demmel cesty až do obtížnosti 9a. Již ve druhém roce lezení měla na kontě dvacet osm cest v obtížnosti 7c, a to včetně čtyř onsightů, a dvou linií za 8a+. Působivé, že?