Vysoká hra

Všichni tři jsme viseli na skalnatém výchozu. Bylo už odpoledne a tým v Britské cestě byl dávno pryč. Měla to být krátká přestávka, ale nikdo z nás se nepohnul. Podívali jsme se na sebe a pohled odrážel stejnou myšlenku: „Nevypadá to dobře!“ Nikdo nechtěl říct ani slovo, nebo možná nikdo nechtěl říct TO slovo. Geordie vytáhl vysílačku a zavolal do předsunutého tábora. „Vrcholový den 4. října. Následně 5. října vítr zesílí a v noci napadne 10 cm čerstvého sněhu. Počasí se příští týden bude postupně zhoršovat.“ Ale dnes je 4. října! Podíval jsem se na hodinky, které ukazovaly 7.200 metrů. Podíval jsem se na Cristinu a Geordieho, pak jsem vzhlédl do výšky. Oči se mě snažily přesvědčit, že to není tak daleko. Mozek však už věděl pravdu. „Jdeme dolů?“ zeptal jsem se. Cristina se podívala na Geordieho. Geordie se podíval na mě. Ta slova se prostě říkala těžce. „Možná...