Vysoká hra

Kdysi jsem si v Chamonix pořídila černobílý plakát, na kterém leze po žebříku přes ledovcovou trhlinu dáma v sukni. Fotka mě utvrdila v přesvědčení, že s holkami se na horách odjakživa počítá. I expedice do nejvyšších hor, sedmy, osmy nebo těžké cesty ve vysokých horách nad šest tisíc metrů už nejsou jen chlapskou záležitostí. Hofmannka, Dina Štěrbová a Čepelice jsou nejzářnějšími příklady, že to jde. Samozřejmostí to ale není. Muži někdy ženské lezecké ambice nechápou. Jeden můj miláček mi kdysi řekl, že s ním na žádnou expedici na Pamír nepojedu: „Budeš sedět doma a žvýkat kůže!“ To mě naštvalo a hlavně vyhecovalo k tomu, abych si vymyslela vlastní expediční plán. Nikam se necpi Ideální je, když se expedice zorganizují samy. Prostě se to potká a velehorská výprava tak nějak vyplyne ze situace. Připadá mi lepší se nikam necpat. V horách se člověk dostává do složitých situací a je dobré,...