Vysoká hra

„Mně chybí svoboda toho komunismu!“, prohodil přítel Spárař máchaje štětkou od barvy při zvelebování povrchu naší roubenky posazené na dohled od skal. Zasmál jsem se, jako že udělal dobrej vtip, a věnoval se dál útoku zárožákem na pavučiny v rohu trámoví. „No ne, vážně,“ pokračoval Spárař v provokativní úvaze, která mne zaujala. „Mě tady dnes pořád někdo odněkud vyhání. Zaparkovat nikde nemůžu. Závor přibývá. Fotopasti, kamery. Dřív to bylo všem víc ukradený.“ Tenhle postřeh mne zaujal. Pravdou je, že s cedulemi „Prostor je chráněný fotopastmi a kamerami“, se člověk v lese občas setkává, v městském prostoru je bere jako samozřejmost v rámci veřejného bezpečí a na soukro- mém objektu jako nezadatelné právo vlastníka chránit svá práva. Ne že bychom si dělali iluze o tom, že by starý režim kamerové systémy býval měl, kdyby býval měl – jenže neměl. Musel přijít hlídač z masa a kostí a hlídat....