Vysoká hra

Voda neteče. Patrně už několik posledních měsíců. Zamrzla. Na prkenné podlaze skromného podkrovního kamrlíku se mezi postelemi povalují stoupací pásy, lavinové přístroje a týdenním potem naškrobené podkolenky. Pohodlí vytváří tři spirály malého přímotopu. Čtvrtá vypověděla službu. Skrz špatně dovírající se okno s odlupujícím se bílým lakem prosvítá do pokoje ostré bílé světlo. Venku nejspíš zase připadlo. Od opravdové civilizace nás dělí hodina dobrodružné jízdy ve dvou sněhových kolejích, které na své dráze kříží staré lavinové nánosy, sesunuté ze svahů nad cestou, a zpola zamrzlé brody. Na jejich zledovatělých březích sebou obouchané Mitsubishi Delica cestou sem smýkalo ze strany na stranu a prokluzující pneumatiky kvílely o pomoc. A po třech dnech sněžení to nevypadá, že by se zítřejší návrat do reality měl odehrávat v poklidnějším duchu. Jestli sem pro nás vůbec nějaké auto dojede. Ale na...