Nepiji kávu. Rozhodně to není žádná póza. Prostě jsem ji nikdy ani nepil. Nejen že mi nechutná – ano, opravdu jsem ji i ochutnal (jednou) – ale ona mi ani nevoní, spíše naopak. A i přesto, že miluju čokoládu, Kofilu bych do pusy nikdy nestrčil.

Mám rád čaj. Silný, voňavý, neslazený, horký černý čaj. Nejraději pak mám Earl Grey, což je asi to nejlepší, co Britové do Evropy z dálav přivezli. A co britský lezecký národ z ostrovního království naopak vyváží? Tradicionalistické lezení v té nejčistší formě a pravděpodobně z něj pramenící ryzí alpinismus, který britští lezci už po několik dekád předvádějí po celém světě. Stačí jen vzpomenout třeba na Joe Simpsona a jeho knihu Hra duchů, z jejíž každé stránky srší ono punkáčské a pro osmdesáté roky tak typické „No future“, které se v té době mimo jiné promítlo i do horolezectví.

V Montaně, především pak v internetovém Rozhledu, se britskému tradicionalismu často věnujeme. Důvod je prostý. Stejně jako zbožňuji černý čaj, tak neskutečně obdivuji lezce, kteří dokážou ve výšce patnácti metrů nad zemí s jedním skyhookem, pojištěným kobercovkou, deset metrů pod nohama řešit nejisté technické kroky, při kterých o milimetr špatně trefený stup může mít fatální následky.

Jedním z takových magorů (samozřejmě v tom dobrém slova smyslu), mých vrstevníků a mnou obdivovaných britských Rock Stars byl a stále je také Leo Houlding. Ten se už ve svých osmnácti letech nesmazatelně zapsal do historie britského lezení jako první Brit, který vylezl volně cestu El Niño za 5.13c (8a+) od bratrů Huberů na El Capitana. Následovala celá řada expedic do největších a nejnedostupnějších bigwallů světa, ve kterých za sebou vždy zanechal ultimátní prvovýstup. Kdybych měl vypíchnout jeho jeden konkrétní počin, rozhodně by to byla nová cesta v severozápadní stěně hory Mount Asgard na Baffinově ostrově. Z expedice vzešel mimo jiné také epický dokument The Asgard Project, což je jeden z nejlépe hodnocených a nejuznávanějších horolezeckých filmů všech dob.

(Někde jsem četl, že kdyby moderní britské dobrodružství mělo tvář, s největší pravděpodobností by vypadalo hodně jako Leo Holding. Tomu se vůbec nedivím...)

Zatím poslední Leova velká výprava do divočiny byla expedice na stolovou horu Mount Roraima, která se nachází v jihoamerické džungli, na pomezí Venezuely, Brazílie a Guyany. A na tuto expedici přizval také mladou, ale neskutečně talentovanou Annu Taylor, která patří ke špičce ženského tradicionalistického lezení. Leovo vyprávění o bigwallovém lezení uprostřed neprostupné džungle a rozhovor s Annou Taylor si můžeš, milý čtenáři, přečíst v této již 201. Montaně.

Nepiji pivo. Ale to je zase jiný příběh.

Tak příjemné čtení a krásný podzim...