To je ti takové zvláštní slovo, ta dovolená. Pan Google nám k jeho významu doslovně říká: „Dovolená je zkrácený název pro dovolenou absenci (nepřítomnost) zaměstnance na pracovišti.“ Obecně se pak vžila představa, že když si člověk bere dovolenou, tak většinou někam jede. „Kdes byl letos na dovolený?“, „No přece na Macháči, jako loni.“

V mládí, většinou během studií se nějaká dovolená neřeší. Co bych si od někoho dovoloval? Prostě jedu lézt, kdykoliv je čas, peníze, podmínka a parťák. Na čínské polévky a cestu stopem peněz vlastně moc nepotřebuješ a parťák se najde vždycky, i když třeba ta podmínka není úplně ideální. Ve dvou se totiž v bivaku zrzek z plechu pije vždycky lépe.

Poté přichází období opravdové dospělosti a nástup do pracovního procesu. Ty peníze se prostě nějak vydělávat musí a bohužel lepší způsob v mezích zákona zatím ještě nikdo nevymyslel. Ano, existují i dvě velmi malé a diametrálně odlišné skupiny, které tento zažitý model nepřijaly. Jedni to řeší punkově a volí model „na váguse“. Na jihu se dá spát v jeskyni pod skalami a za obchoďákem se něco k snědku vždycky najde. Hlavně že se leze. Z dlouhodobého hlediska jde však pravděpodobně o neudržitelný status quo. Druzí, zcela odlišní pak objevili kouzlo obchodování na burze, takže mezi jednotlivými pokusy v 8c někde na jihu sledují pohyb komodit a cenných papírů, spekulují, nakupují, prodávají, jen aby nepřišel Černý čtvrtek. Hlavně že se leze. Obě tyto skupiny však mají něco společného – neřeší dovolenou.

No a ten zbytek tu „dovolenou absenci“ řešit musí. Čtyři až pět týdnů v soukromé či státní sféře není mnoho. I zde se však nabízí několik zajímavých řešení. Prvním je školství. Ne, žádný věčný student a mama hotel (i když i takoví se najdou), ale máš-li diplom z pajdáku v kapse, z dovolené je hned osm týdnů. Pro lezce vcelku elegantní řešení. Druhým je pak podnikání. Spousta lezců se může pochlubit tím, že jsou OSVČ a time management mají zcela ve svých mozolnatých rukou. Když se daří, člověk obvykle založí eseróčko a naráz zjišťuje, že čas sice ve svých rukou má, ale většinu ho tráví prací a během roku nakonec nenapočítá ani ty usmolené čtyři týdny volna. Novotou posledních pár let jsou pak tzv. moderní digitální nomádi. Dodávka s přestavbou, noťas, rychlé připojení na net a hurá do skal.

Velký zlom nastává s příchodem rodiny a hlavně dětí. Ve všech předchozích variantách se pak obvykle vše musí více či méně přizpůsobit novému přírůstku lidského pokolení. Ano, i zde se najdou výjimky, kdy lezec zaseje, ale další obhospodařování nechává na něžném pohlaví – on přece úkol splnil a hurá do skal. Většinou však toto období spočívá ve hledání kompromisů, obzvláště když třeba jeden z páru neleze a s dítětem je třeba jet k moři, dělá mu to přece dobře na alergii/astma/atopický ekzém. No a o tom, jak dobře se dá zalézt u moře během dovolené a třeba i bez parťáka, je z části taky tahle předprázdninová Montana s číslem 199.

A jak to máš vlastně s dovolenou ty, milý čtenáři?

Text: Martin Stolárik
Foto: Jan Novák