V severním podhůří Beskyd, kde jsem se narodil, celý život žiji a jednou doufám taky umřu, to s přírodními lezeckými terény není vůbec růžové.

Nikdy jsem nebyl vyloženě překližkář, a když to jen trochu šlo, vždycky jsme s mladším bratrem směřovali naše začátečnické vertikální pokusy ven. Když jsem tedy před dvaadvaceti lety začínal lézt, musel jsem se spokojit s tím, co nám příroda v tom našem domácím, geologicky pro lezení nepříznivém kraji nadělila.

Nikdy jsem nebyl pískař, na písku jsem se vždycky bál a o to víc obdivuji ty, kteří na písku lezou. Přesto jsem první lezecké kroky učinil právě na něm. Pro upřesnění na godulském písku. Do Komorní Lhotky, kde se nachází také starý Godulský lom, jsme to s naší starou červenou Felicií měli dvacet minut. Výhodou této „umělé“ oblasti je zdejší materiál – tvrdý pískovec umožňuje zakládat i vlastní jištění, takže se zde člověk hned naučí i něco, co zužitkuje později v horách, kam mě to vždycky táhlo nejvíc. Lezecké zkušenosti jsem pak sbíral i v dalším nečinném lomu, který na severní Moravě máme – na Štramberku jsem krom perníkových štramberských uší poprvé okusil také vápno, o kterém by se dalo, i přes místy delší odlezy a sem tam volný chyt, s úspěchem mluvit jako o sportovním. A pak už to šlo ráz naráz – stále vzdálenější oblasti, první Tatry (v zimě), následně teprve letní Tatry, zahraniční skalky, hory, ledy a pak jednoho dne, pouhé čtyři roky od mé první vylezené cesty na Goduli, nabídka, která se neodmítá: „Ty mladej, nechtěl bys s náma jet do Pákistánu na nějakou krásnou, velkou žulovou stěnu, ať se otrkáš?“ No a protože jsem se na jaře zrovna dost nehezky rozešel s jednou holkou, vybral jsem si z účtu peníze vydělané při studiích na výškovkách a prostě jel.

A proč tady na sklonku roku 2022 vzpomínám zrovna na svou lezeckou prehistorii? Stejně jako bylo pestrých těch mých především prvních deset let lezení, je pestrá i tato letošní poslední Montana. Najdeš v ní mimo jiné zajímavý a pro mnohé možná i inspirativní článek o vzniku nových lezeckých oblastí ve Francii právě ve starých a již opuštěných lomech a z druhé strany spektra vyprávění o expedici do pákistánského Karákóramu s cílem přelézt volně jednu z nejznámějších skalních horských cest na světě.

Přeji ti, milý čtenáři, příjemné prožití konce tohoto zvláštního roku 2022 a v příštím roce, doufám, opět na shledanou nad stránkami Montany, nejstaršího horolezeckého časopisu u nás.