Alespoň před přímým sluncem, když ne před vedrem, nacházím útočiště v útrobách starého fotbalového stadionu ve Splitu. Sestupuji po příkrém schodišti a nasávám povědomý pach. Pryž, pot, magnézium. Lezecká stěna. Na chvíli tak unikám ráji vyznavačů tradiční letní relaxace – světu nafukovacích matrací, odpoledních spánků a věčného souboje opalovacího krému se škvařící se kůží. Kvůli překližce tu ale nejsem. Moje přítomnost je oklikou k netradičnímu dobrodružství plnému protikladů.

„Ahoj, hledám Daniho.“

„Prokope! Vítej!“

Za okýnkem vstává snědý Chorvat s povědomým obličejem a skrz mezeru mezi sklem a pultem mi tiskne ruku. Usedáme a řeč hned začíná vířit kolem lezení. Nejprve toho závodního – zrovna totiž nakupují chyty a staví nové profily. Ambiciózní mládež se slušnými výsledky na mezinárodní úrovni potřebuje nejmodernější tréninkové podmínky.

I vrcholové soutěžní lezení dostává v hovoru prostor. Je den před premiérou sportu na olympiádě, já jsem z Adamova rodného města a Dani má s tímto lezeckým fenoménem řadu společných zážitků – od prvního setkání, kdy tehdy přibližně desetiletý Brňák nekompromisně shodil obtížnost jeho projektu (Funky Shit 8a) v nedaleké Paklenici, až po společný výstup vícedélkou Roctrip 8c+, který byl zachycen profesionálním kameramanským týmem, a záběry byly následně vyslány do světa prostřednictvím televizního vysílání. Maje zhlédnutí snímku za sebou, náhle si uvědomuji, odkud tvář naproti sobě znám.

Pak zmiňuji srdceryvnou kombinaci skal, které z kopců nad dalmátským pobřežím útočí na můj dominantní (byť ne perfektní) smysl, a zalykajícího horka. Souhlasí, že jsem ve špatnou chvíli na správném místě, a sám začíná sypat odpovědi na mé otázky dřív, než je vyslovím. „V červnu jsem vždy zahodil matroš a vytáhnul ho až na konci září. Celé léto jsem lezl jen nad vodou,“ odkazuje minulým časem na doby před limitujícím zraněním nohy a otevírá téma, kvůli kterému jsem tady. Od této chvíle mě totiž slovně provádí světem disciplíny známé jako Deep Water Soloing, zkráceně DWS – pohybu po vertikále mořských útesů, kde prvkem zajišťujícím bezpečnost lezce není ani lano, ani přenosná matrace, ale hluboká voda pod špičkami lezeček. Dani Piccini je autorem průvodce pro DWS v Chorvatsku (kterého snadno koupíš v elektronické podobě prostřednictvím internetu), a tak je tím nejpovolanějším zdrojem informací o aktivitě, jenž je pro mnohé suchozemce trochu záhadou.