A přece si alespoň jednu medaili zaslouží(š)

Hvězdy mladé, všední i vyhaslé

Medaile jsou rozdány, ale většina z nás se sápe po skalách z jiného důvodu než pro kousek drahého kovu. Co pohání mladičkou sportovní lezkyni Martinu Demmel? A co pohánělo Vaška Chluma, když tvořil jedny z nejkrásnějších linií v Českém ráji? Jak se měnily priority Jirky Švihálka, který vystřídal snad všechny horolezecké disciplíny? A proč tři čeští kamarádi nazvali svou novou cestu na Silberhornu Oat Flake Madness? 195. vydání Montany je rozmanité jako celé to naše lezení.

Má devatenáct let, leze teprve čtyři roky a své první 9a zvládla na pouhých pět pokusů. Martina Demmel je zřejmě talent od přírody a povídání s touto nadanou slečnou doplňují v Montaně nádherné fotky od Honzy Nováka.

Honza Virt, další fotograf žijící ve Francii, zdokumentoval pro Montanu lezení v Normandii a místní lezci pro tebe připravili informace o žulovém lezení nad vlnami Atlantiku, neustále se rovíjejících boulderingových oblastech či úchvatných liniích vedoucích na ikonickou skalní jehlu L'aiguille.

Vašek Chlum zanechal ve Skaláku také řadu výjimečných linií – říká se, že snad i jedněch z nejkrásnějších. A dokonce také zatloukl kruh do cesty, kterou nejspíš už nikdo nikdy nevyleze. Proč? Je tak obtížná? Nebo snad nebezpečná? Kdepak, důvod je jiný a velký životní příběh Vaška Chluma ti ho prozradí.

Velké stěny, skialpinismus, extrémní sjezdy, sportovní lezení, alpské túry, bouldering. To všechno patří pod jeden souhrnný termín: horolezectví. Jirka Švihálek prošel všemi těmito disciplínami a jeho řádky lze chápat jako svědectví o neskutečné rozmanitosti našeho sportu.

Řádky z deníku branického alpinisty jsou pro změnu svědectvím o povedeném prvovýstupu třech českých kluků na švýcarském Silberhornu a fotografie Alexandra Luczyho zase ukazují tatranské horolezectví před rokem 1968.

Přejeme ti příjemné horolezecké rozjímání s Montanou.