Velké věci vznikají z maličkostí
Blok 1
Příběh Théa Blasse – Vive la France!
Théo kráčí známou pěšinkou k místnímu vápencovému sektoru u Montpellier ve vnitrozemí jižní Francie. Do této vyhřívané části země galského kohouta po tisíce let společně s teplými pasáty přicházeli lidé a plodiny ze vzdálených krajů a zapustili zde své kořeny. Studenti naplňují města a rodiny obdělávají půdu mezi vápencovými kopci, které přerušují jednolitost polí a vinic. Po stezce vinoucí se strmým svahem stoupá ke zdejším King lines lezecký princ. Desetiletý Théo Blass – milovník všeho vědění, horského kola a lyžování. Vycházející lezecká hvězda s nedávným zářezem v podobě 8c na pažbě. Vysoký asi 135 cm, lehký jako pírko.
O Théovi jsem slyšel už někdy na začátku loňského roku. Jeho jméno se tou dobou právě začalo objevovat na předních stránkách lezeckých časopisů a webů po celém světě a v jednom z nich byla otištěna i jeho fotka. A já jsem hned začal být zvědavý a chtěl jsem se o tomhle klukovi směřujícím na lezeckou špičku dozvědět víc.
Kdo že je ten Théo?
Když jsem se o něj začal trochu zajímat, zjistil jsem, že se narodil do pravé lezecké rodiny. Oba rodiče, Aurelia Blass a Vladimir Arnaoudov, jsou stejně jako všichni jejich přátelé pravověrní vápnaři. Své děti vychovali k víře ve vápno a pokřtili je lezeckou kulturou kombinovanou s francouzskou svobodomyslností. Pro Blassovi není žádné dobrodružství příliš velké – řítí se ze strmých svahů na horských kolech, šplhají po stromech a řežou ostré oblouky na lyžích stejně snadno, jako lezou těžké cesty na skalách. Pro ně je tohle všechno prostě jen taková zábavička.
Párkrát jsem se u nich zastavil a ptal se na Théa, který v mezinárodní lezecké komunitě způsobil obrovský poprask. Théo zrovna vždycky někde lezl po stromech, trénoval, cvičil s mamkou na louce jógu nebo si hrál s kamarády – prostě dělal to, co děti dělají. Je přesně ten typ, kterého učitelé nesnáší, ale kamarádi zbožňují. Má nekonečné zásoby energie. Podtrženo, sečteno: prostě dobré předpoklady pro lezení.
Théo leze něco málo přes tři roky a do lezení se zamiloval zčistajasna. V lezeckém prostředí sice vyrůstal od narození, ale lezení mezi jeho koníčky úplně nepatřilo. Radši z kamínků stavěl hrady nebo jezdil na horském kole. Občas si sice na druhém zkusil nějakou cestu, kterou lezli jeho rodiče, ale v sedmi letech se mu moc nedařilo skálu číst, natož si pamatovat kroky. Tato lehká nesoustředěnost mu mimochodem zůstala dodnes.
Blok 2
Na druhém Théo leze stále ještě hodně, protože v místních cestách jsou na tak malého lezce docela velké odlezy. Cestu si nejdřív beze strachu vyzkouší, leze na své maximu a najde správnou flow. Může se tak bez obav zlepšovat. Když už se pak v cestě cítí jistě, zkusí ji na prvním.
Přelomem v Théově lezení bylo jedno osudové setkání ve skalách. Jednoho dne se před ním zjevila australská inspirace jménem Angie Scarth-Johnson. Angie několik sezon strávila ve Španělsku a s Théem se setkala v Margalefu. Darovala mu jejím sponzorem speciálně vyrobenou expresku, na které je vyryté její jméno. Doteď je to Théova „šťastná preska“.
Théo Angie obdivuje – a rozhodně ne bezdůvodně. Je jí teprve 15 let a patří mezi mladé lezce, kteří svými výkony posouvají hranice. Když jsem si s Angie pak povídal, řekl jsem jí i o Théově obdivu k ní, na což odpověděla: „Théa a jeho projekty jsem poslední dobou hodně sledovala. Skoro překonal můj rekord – nejmladší lezec, který přelezl 8b. Já jsem to dala v 9 letech. Nechápu, jak jsem to mohla tak malá zvládnout. Je to nejspíš tím, že když jsi mladý a máš energii a odhodlání jít pevně za svým cílem, dokážeš cokoliv. Čím jsem starší, tím víc o svých schopnostech pochybuju. Théo prostě musí pořád věřit tomu, že to, co chce, může dokázat.“
Angiina energie měla na Théa okamžitý vliv. Po jejich setkání ve své domácí oblasti přelezl cesty za 7c+ a 8a. Poté zkoušel cesty podobných obtížností ve více navštěvovaných oblastech, jako je Rodellar a Céüse. Předloni v létě se mu podařilo na druhém přelézt na šestý nebo sedmý pokus 8b. Cestu chtěl zkusit i na prvním, ale strach z možného dlouhého pádu ho držel zpátky. V té době už ale nelezl jen tak nějak, byl pevně rozhodnutý lézt těžké cesty. Na podzim roku 2019 vylezl čistě své první 8b a zjistil, že to jde.
Celý článek vidí pouze předplatitelé
Odemkni si všechny články zakoupením předplatného. Pokud předplatné máš, přihlas se.
Vyřídit předplatné přihlásit se