Co se týká expedičního lezení a způsobu života v Nepálu, mám pouze desetileté srovnání. Na kopce sám lezu a od roku 2015 expedice i připravuji. Po společném plánování Annapurny a K2 s Radkem Jarošem jsem se trochu osamostatnil a využívám zkušeností a rad získaných od horolezeckých matadorů, jako třeba už od zmiňovaného Radka, Máry Holečka a Zdeňka Hrubého. Dnes se již snažím vše předávat dál a umožnit dalším generacím plnit si své sny. I hodně vysoko.

V Nepálu jsem byl poprvé téměř před 25 lety, na šestce jménem Parchamo Peak. V roce 2011 jsem absolvoval už regulérní expedici na osmitisícovku Manáslu (tento výstup jsem loni, přesně po deseti letech úspěšně zopakoval). Byla to moje druhá osmitisícovka – tehdy jsem měl za sebou zkušenosti z Pákistánu, kde se mi o dva roky dřív povedlo vylézt na vrchol Gašerbrumu I (8081 m n. m.). Tenkrát mě velmi překvapil rozdíl v úrovni nepálského himálajského lezení a karákóramského lezení. Nikterak tím nechci schopnosti pákistánských lezeckých guidů a porterů shazovat, ale z mého pohledu jsou ti nepálští na úplně jiné úrovni (neplatí to samozřejmě úplně pro všechny). I proto se dnes často služby na expedice do Pákistánu objednají u nepálské agentury, která si část zajistí u Pákistánců, ale kompletní servis pro klienty na kopcích připravují zkušení nepálští Šerpové. Proměnil se i proces fixování výstupové trasy – dříve se na něm podíleli členové různých expedic, kteří pracovali s využitím společného materiálu a sil a postupovali výš a výš. Dnes se na komerční kopce vždy najme tým zkušených kluků, kteří vyrazí před prvními vysokohorskými turisty a celou cestu připraví. Všichni ostatní jim za to samozřejmě platí. Pokud se ale náhodou někdy ocitneš na málo navštěvované osmě v normálce sám (což je dnes už málo pravděpodobné, protože osmitisícovky jsou v oblibě)čeká fixování cesty na tebe. Já to nechápu – vždyť je přeci tak krásné jen si tak na pohodu trekovat!

V poslední dekádě již není vylézt si na osmu nic moc neobvyklého. Tím ovšem nechci naše výstupy shazovat (sám bych si podřezával větev pod zadkem při vyjednávání podpory na expedice s partnery a šíření mé „slávy“), ale máš-li aspoň nějakou fyzičku, vůli zabrat a na chvíli vystoupit z komfortu a hlavně dost peněz, není cesta k vrcholu zas až tak neuskutečnitelná. Se vzrůstajícími zkušenostmi a schopnostmi Šerpů, kteří ti dokážou zajistit veškerý servis, včetně kyslíku, stanů, jídla, vynášky materiálu a skoro doslova tě povedou za ručičku, jsou šance na úspěch poměrně veliké. Neponeseš ani ten těžký batoh, co mi pořád pěkně leze na nervy.

Tito místní kluci si kromě svého běžného platu nezaslouží jen summit bonus ve výši 1000–2000 dolarů, ale i velké uznání zápaďáků a výchoďáků (mám na mysli hlavně čínské expedice), kterým výrazně pomáhají splnit si sny. Ale pozor, všechno má své hranice – i když zaplatíš hodně peněz, nepálští pomocníci svůj život za tvůj nevymění. Ano, zní to možná drsně, ale uvědom si, že oni jsou v práci a doma na ně čekají rodiny. Na osmě je každý sám za sebe. I proto nikdy nebudu podnikat komerční akce. Do kopců chodím s partou kamarádů, s nimiž si navzájem v nouzi pomůžeme, když to bude jen trochu možné.