Lano jako pírko

Jednomu ty chvíle začnou scházet. Lyže zabořené ve sněhu a vločky hrnoucí se po stehnech vzad taky nejsou špatné. Ale skály jsou skály. Především ty nahoře v horách, kam mnoho tuláků nezabloudí. Nebývají tak pohledné, ani tak vysoké a dokonce ani tak dobře zajištěné, aby kvůli nim davy vážily krkolomnou cestu vzhůru. Stezka navíc tu a tam ještě mizí pod bílou relikvií zimy a v nízkých botách studí kotníky. Pro někoho bezvýznamné kvaky – pche, kdepak tyhle šutry v roští – pro jiného lezecké všechno. Po měsících odloučení se tam zase škrábeme. Tentokrát ovšem v jiné sestavě.

Nový druh se ukrývá na dně batohu. Prameny černého špagátu s tyrkysovým žíháním se zmáčkly k sobě, aby udělaly místo také sadě friendů a dalšímu harampádí. Když ale dostanou prostor, rozvinou se do rovných šedesáti metrů. Stejně jako jeho předchůdce – devět sedmička od Tendonu. Každopádně tohle lano si v báglu přivlastňuje snad o dobrou třetinu méně místa. A hmotnostní rozdíl osm set gramů představuje v případě Tendon Master PRO 8.9 úsporu o rovných dvacet procent váhy. Možná to stěží pocítíš během půlminutové cesty od zaparkovaného auta k Vlajkové věži na Suškách. Při půlhodinovém špacíru do kopce už se ovšem kilogram váhy na ramenou projeví. Tebe už ale určitě zajímá, jak se takové, ani ne devět milimetrů silné nebožátko zachová, když se ovine okolo sedáku na konci ostrém a propíchne jistítko na konci druhém – tom přízemním.

U našeho stylu lezení a výběru skal v nejvíce zarostlých a zapadlých oblastech nedostává žádné lano úlevy. Tohle hned při prvním nasazení začínalo svou cestu vzhůru u nohou, které pod skálou hnětly tající sníh dohromady s tlejícím listím. Od úpatí výše na něj číhaly ostré krystaly a v samém závěru pak delikátní výlez na mokrým mechem pokrytý vrchol. Delikatesa! Samé vybrané speciality Jizerských hor. Do rukou, mířících za uklidňujícím cvaknutím karabiny, se lano přesto nabízelo ochotně a svižně. Je měkké a lehké. Pouze ten, který zůstal mrznout dole pod skálou, usoudil, že je tenhle Tendon na jištění snad až příliš tenká hadička – musel pořádně svírat dlaně. Nyní už si to ale nemyslí – lano po celé délce „obrostlo“ decentním chloupkem, díky kterému ho v rukou lépe cítíš.

Po zážitcích z všelijakého lezení neutrpělo lano Tendon Master PRO 8.9 jediný šrám. To spíš duše lezcova, když na něm od druhého nýtu opouštěl pofidérní 7a. Zase pytel! Lano zakusilo severskou žulu, písek z Ráje i chorvatské vápno. Tam ostatně pochytalo své první pády. A byly to pády veskrze příjemné: ani příliš dlouhé, ani bolestivě krátké. Zkrátka tak akorát: do měkkého. Parťákem v chytání se lanu stal kýbl a také Grigri – bezchybně fungovalo obojí. A když se shora ozvalo zahalekání, ať ten druhý dole raději hlídá půlku lana, že se cesta zdá být jakási dlouhá, nepředstavovalo hledání středu v kupce přes sebe přeházených pramenů ani po měsících tahání špagátu po všech čertech nijaký problém – fosforové přebarvení modrého žíhání zahlédneš raz dva. „Nice rope,“ ohodnotili náš Tendon vedle lezoucí Chorvati z Rijeky. „Yes, Czech rope, from Bolatice!“

• Šedesátka zabírá v batohu tolik místa, co jiné čtyřicítky. Když se ke skalám nejen vozíš, ale také chodíš, malý objem i hmotnost lana oceníš.
• Po několika týdnech používání na něm vyrašily drobné chloupky a lano změklo. I přes malý průměr má tak jistící ruka vše bezpečně pod kontrolou.
• Díky své poddajnosti se příjemně a rychle nabírá při cvakání
•  Impregnace Complete Shield má na svědomí, že ostré zacházení a nevlídné podmínky nedělají lanu žádné potíže.
• Značení středu zůstává jasné a zřetelné. 

Text a foto: Honza Navrátil