Poslední tři délky už jsou spíše za trest. Slunce definitivně opustilo druhou stranu hory a nyní si ve tmavém žulovém poli připadáš jako volské oko vyklepnuté do rozpálené pánve. V puse sucho, zátylek spálený a nohy pro samou bolest soukáš do lezeček s výmluvnou grimasou ve tváři: „Měli jsme jít raději k vodě!” Zmenšily se lezečky, nebo se ti zvětšily nohy? Na štandu ztěží hledáš jakýs takýs úlevný úhel, pod kterým se do plotny zapřít, aby tě bolest z otékajících nohou zmačkaných ve žhavém svěráku nerozplakala. „Serem na to! Jedem dolů.” Pětatřicet ve stínu? To byl velkolepý nápad s tou vícedélkou. Sahara v ústech při úprku ze stěny sice ještě nějakou chvíli přetrvá a slunce tě po celou dobu, co se ti jak naschvál bude lano uzlovat do nepochopitelných šmodrchanců, nepřestane trestat za tvou blbost – příště si už vezmeš opalovací krém? Ale osvobozené nohy volají třikrát sláva: „Sláva, sláva, sláva!”

Ta hnusná miniaturní kopýtka, ty odporné svěráky, by jeden nejraději hodil do údolí. Ale možná bohatě postačí, když ti zmizí z očí – v batohu na zádech. Místo lezeček nazouváš své pohodlné bačkůrky. Široké tak, že osvobozené prsty chtějí skákat radostí. Ostatně – měly by k tomu v barefoot botkách Triop dostatek prostoru. Donesly tě pod stěnu, odnesou tě také zpátky dolů, do stínu, do řeky, do lékárny pro Panthenol, do prdele, příště už se snad poučíš.

Lezečky jsou mocná zbraň. Jakmile do nich s úšklebkem ve tváří nasoukáš své nohy, promění se zdánlivě holá skála ve schodiště drobných, ale nosných příležitostí. Cesta vzhůru se otevírá. Jenže za jakou cenu? Takto dobrovolně si vlastní chodidla deformovaly už jen čínské dívky za vlády dynastie Sung a Šang, které si od toho ale namísto nalezení stupů slibovaly nalezení manžela. Ty své nohy naštěstí trápíš pouze po omezený čas – podle toho jak často „odpočíváš” u jednotlivých nýtů. A jakmile cvakneš řetěz, přichází úleva. Třeba právě v nových barefoot botkách od Triopu, které jsme v redakci Montany dostali na vyzkoušení.

Pepa Javorský vyrábí pod Hostýnskými vrchy lezečky, pohorky a sandále více jak čtvrt století. Na zlínskou obuvnickou školu a lezecké boty Triop spoléhal ve zlaté éře devadesátek i Tomáš „Svišť” Pilka a ve svých začátcích je měl na nohou také Adam Ondra. Nyní se ve Fryštáku pustili do výroby lehkých barefoot bot, v nichž pohodlně dojdeš na úpatí stěny, kde je „zmuchláš” do batohu, případně připneš za patní poutko na sedák, a na vrcholu botky zase obuješ pro sestup do údolí. Dokonce v nich můžeš absolvovat i lehčí délky a dopřát tak nohám – doslova a do písmene – prostor pro odpočinek. My je zkoušeli v šestkových cestách a šlo to. Díky podrážce vytažené nahoru přes patu – podobně jako u lezeček – lze v barefoot botách Triop dokonce zapatovat v bouldr problému. A protože mají po celém obvodu nataženou gumovou obsázku, přestojí lecjaké nešetrné lezecké zacházení.

Primárně jsou ale barefooty od Triopu určené na chození a jako úleva pro zbídačené nohy. Podrážka má sice drobně „zoubkovaný” vzorek a dobře drží na všelijakém přírodním i polidštěném povrchu, ale na rozbahněné stezce zázraky nečekej. Na dlouhé horské túry ostatně hledej jiné boty. Skutečnost, že pouze tenká podrážka dělí tvé chodidlo od povrchu zemského, by tě mohla po pár kilometrech zle vytrestat. Ke všemu není-li člověk na „bosou” chůzi zvyklý. Nicméně pro cesty ke skalám, nástupy do stěn, následné sestupy i lehké popolízání, kdy nohy na okamžik uprchnou ze sevření lezeček, by se nové barefoot boty Triop mohly stát tvou volbou číslo jedna. Ten prostor uvnitř je totiž pro lezce jako výprava do jiné galaxie.

Text a foto: Honza Navrátil