Vysoká hra

Na jaře roku 2022, přesně 18. dubna, si Pepa do deníčku zapsal své první 8c+, cestu The End. Tuto linku v chorvatské Medveji vytyčil a zajistil Andrea Polo a o první přelez se postaral špičkový slovinský lezec Domen Škofic.

Troy Henry odkopl vypůjčenou, o dvě čísla větší botu. „Sakra v tý botě něco je!“ vykřikl karibskou angličtinou náš guayanský přítel. „Kouslo mě to!“ Troy, jeden z nosičů a náš velký oblíbenec, který se neustále široce usmíval, stál na porostlé polici velikosti stolu v severním části hory Roraima s výhledem na nekonečný amazonský prales. Z jeho boty se v útočném postoji s vyceněnými zuby škrabala ven obrovská chlupatá tarantule.

Minulý podzim jsme si s Nico Favressem naplánovali plachetnicový výlet okolo Peloponéského poloostrova za účelem objevovaní nových možností DWS.

Skalní jehla na Pfaffensteinu je pro horolezce tabu. Někdy však existuje výjimka – i horolezci totiž musí pomáhat a chránit. A co je v nebezpečí? Hlava skalní panny.

Kolik metrů polyamidového vlákna může vůbec být v takovém šedesátimetrovém laně? Stovky? Možná to budou spíše kilometry, napadlo mě, když jsem procházel – raději mírně sehnutý, abych se do výroby lan nezapletl až příliš – pod proudem těch tenoučkých, téměř průhledných žilek, které mi ve světle zářivek uháněly nad hlavou.

Do švédského Laponska jsem se poprvé vydal o Velikonocích 2016. Čekalo nás zde navíc jedno velmi příjemné překvapení v podobě mnoha padesáti až třistametrových ledopádů.

„Při prvním zaznění sirény se okamžitě ukryj,“ přečte si lezec na žluté cedulce připevněné do zvrásněné kůry jednoho z modřínů, jež vytvářejí příjemný stín na úpatí vápencového útesu nad vesnicí Lorüns. Druhý signál předchází po mohutnému výbuchu a po třetím je střelba ukončena.

Lezení v Normandii nepředstavuje žádnou novinku. Jehla l'Aiguille v Mortain byla vylezena ve čtyřicátých letech a první linie na útesech podél řeky Seiny vznikaly v letech padesátých. Historie normandského lezení není nepodobná dění ve slavnějších francouzských oblastech.

Nemůžeš dosáhnout na chyt, který ti ještě předloni pomohl stísněné místo v nástupovém koutě suverénně překonat? Možná proto, že stupy opět klesly o něco hlouběji. Zrnko k zrníčku a za rok stojíš o pár milimetrů až půl centimetru níž.

Nejsou podmínky. Písek je mokrý, sníh nestabilní, vzduch neklidný. Najednou vrchol přestal být cílem. Balíš fidlátka a při sestupu, s hlavou pokorně sklopenou, pozoruješ obtisky podrážek, které jsou ti až příliš povědomé. Ach, jak správné bylo tvé tušení, že zlé předtuchy se nemohou nevyplnit.